Kojení versus umělá kojenecká výživa. Fakta, prosím!

Kojen%C3%AD%20nebo%20um%C4%9Bl%C3%A1%20kojeneck%C3%A1%20v%C3%BD%C5%BEiva%2C%20porovnejme%20fakta

Včera jsem se potkala, zatímco Olí zařezával v kočárku, u šálku kávy s mým dlouholetým kamarádem Kubou. O Jakubovi jsem se už párkrát zmínila, je totiž konzultantem pro personalizovanou výživu a je v tom neuvěřitelně dobrý. Z našeho usrkávání kávy nakonec vyplynul krásný (alespoň tedy z mého pohledu) rozhovor na téma kojení. Chtěla jsem totiž dopochopit některé odbornější souvislosti, které ... ale to bych zbytečně předbíhala.

Protože jsem věděla, že se na tohle téma budu chtít vyjádřit i veřejně tady na blogu, naše povídání s Kubou jsem si nahrála. Bylo mi jasné, že bych jinak večer, až bude Olí zase spinkat, neklapala do klávesnice moc dlouho a nejspíš bych skončila hned po úvodu. Všechny odbornější termíny, které dávají argumentům pro a proti hlavu a patu, si totiž nejsem na první dobrou schopná zapamatovat (myslím, že přesněji pochopíte v rámci dalšího čtení). Takže jsem se přemohla a snad vůbec poprvé zapnula na telefonu diktafon. A už to jelo.

Když jsem pak zpětně poslouchala, jaká moudra zazněla, dospěla jsem k závěru, že by byla škoda dělat jen výcuc, takže tady máte komplet celý rozhovor (i když musím přiznat, že některé výrazy jsem "vypípala") v psané formě. Jen prosím, neočekávejte ode mě žádnou novinařinu. Zprostředkovávám rozhovor (chvílemi spíše monolog :) ) dvou úžasných, inteligentních, krásných, mladých, skromných lidí :))), kteří původně nepočítali s tím, že je budete takhle špehovat ;)

Let's go!

Zdrblo: A teď mi řekni, každý se ohání Světovou zdravotnickou organizací, ale když se mluví o délce kojení, tak o doporučení, že se má v kojení pokračovat i po uplynutí prvních šesti měsíců dál až do dvou let věku dítěte nebo i déle, najednou nikdo neslyšel. Tolik maminek (a i těch budoucích) má dojem, že za těch 6 měsíců mají (nebo budou mít) splněno, že udělaly maximum, že kojit dál je přežitek, který s sebou nese efekt vytahaných prsou. Kde se tenhle názor přesně bere? Já jsem kojila 18 měsíců z toho 6 výhradně a čím dál častěji potkávám maminky (ať už stávající nebo budoucí), které mi říkají, že to bylo přehnaně dlouho, že je to pak už k ničemu, že 6 měsíců je tak akorát ... Říkám si, co bych v té chvíli měla vytáhnout z rukávu za eso, aby se druhá strana měla šanci nad svým názorem zamyslet trochu z jiné perspektivy, než jsou ty slavný "vytahaný prsa". Dokážu mluvit o psychologické odezvě, ale to jakoby nikoho nezajímalo. Chybí mi ty "vědátorský" argumenty. I když vnitřně rozumím některým funkcionalitám, které se kojení týkají, už je nedokážu interpretovat na takové úrovni, aby neutrpěly, abych ve finále nebyla jen za tu zarputilou psychomatku a to mě prostě štve.

JP: Jasně, že ti chybí, nejsi specialista. Jednoznačně ten koncensus panuje v tom, že se má kojit šest měsíců, tam tě za to kárat nikdo nebude, pak už se to rozděluje na dva tábory a určitě najdeš argumenty pro oba názory. Ale je to vlastně jen o zadání, jestli chceš "prodávat" mateřské nebo umělé mléko.

Zdrblo: Nebo lahvičky, sterilizátory, ... 

JP: Přesně. Vždycky to obhájíš, když zaplatíš. Ale že má kojení první rok, celých 12 měsíců, obrovský přínos, na tom se shoduje většina odborné veřejnosti, která se tím zabývá. To další kojení (rok+), tam už bude záležet na spoustě faktorů. Nejspíš už tam nebude takový přesah směrem do nutrice, jelikož děti od jednoho roku už mohou být dobře „rozjedené“ a základní živiny zvládnou při dobře sestaveném jídelníčku „ujíst“ a i po imunitní stránce už mají to nejhorší období za sebou (pozn. Zdrblo - právě mateřské mléko nabízí oproti náhradní umělé kojenecké výživě celou řadu látek, které mají významné imunoprotektivní působení, takže zvyšují odolnost kojence proti chorobám atd.). Mně se ale i z pohledu nutrice líbí, když se kojení protáhne alespoň na 1,5 roku, je to moje filozofie, podporoval bych to. Pak už jen záleží, jak je na tom matka, jaké k tomu má podmínky, to já už nedokážu posoudit ani navnímat, to budeš vědět spíš ty. Ty jsi taky v určitém období a z nějakého důvodu cítila, že bys s kojením chtěla skončit, že to stačilo. A asi se nic zásadního nestane/nestalo, protože Oliváč je dobře rozjedený, dostal skvělý základ a běží to dál. Tam by už neměl být tlak, že by tě někdo mohl přesvědčovat nebo osočovat, že jsi špatná matka, když jsi přestala kojit na roce a půl nebo i na roce, to si myslím, že tam je to splněno a záleží jaká bude právě ta celková atmosféra a pohoda rodiny.

Zdrblo: No takhle jsem to i měla. Rok byla ta klíčová meta, pak jsme jeli dál, protože jsem viděla, cítila, prostě to bylo zjevné, že je Olí po kojení šťastný, šťastnější než po jakémkoli jiném jídle. Ten blažený pohled je nenahraditelný, jako kdyby pil endorfiny :) Kdybych přestala kojit na 6. měsíci, nikdy bych nezažila chvíle, kdy pro dítě už není kojení pouze instinktivní záležitostí, kdy jde o stravu, hlad a přežití, ale kdy se do celého procesu promítá vztah, napojení, pocity, emoce, vlastní rozhodnutí... všechno se posouvá na další úroveň, jak u matky, tak u dítěte. Je důležité si touhle cestou projít až sem, protože pak dojdete spolu s děťátkem do spontánního kojícího konce (i když může být nakonec ze dne na den), kdy už ta potřeba mizí na obou stranách, ať už je to na roce, roce a půl, dvou letech, ... 

Ale mě spíš zajímá, jaký je z tvého pohledu rozdíl, když maminka kojí 6 měsíců a nebo když se rozhodně pro 12 a více?

JP: Rozdíl je velký, protože po celých prvních 12 měsíců je mateřské mléko přirozenou cestou hodně úzce regulováno nutričními potřebami kojence (pozn. Zdrblo - miminko si doslova "objednává", co má jeho mléko obsahovat :)). Kojením se i kompenzuje výživový deficit, který u monotónní kojenecké stravy nepodpořené mateřským mlékem přirozeně vzniká. Náhradní kojenecká výživa se snaží přiblížit přirozenému ideálu, ale to z principu věci nejde, je unifikovaná, takže to není v tomto kontextu technologicky možné, jde o průměr, nikoli ideál (pozn. Zdrblo - rozumějte tím, že se nemění podle aktuálních potřeb kojence). Aby nahradila kojení, muselo by se jednat o směs, která by byla v průběhu dne specificky upravována podle osy „matka-kojenec-reálná nutriční potřeba“ a ne jen zprůměrovaný prášek, navíc složením hodně zaostávající za současnými poznatky nutrice. U ročního a staršího dítěte už víme, že i z GIT (hlediska gastrointestinálních charakteristik), má dítě solidní základ (včetně správné střevní mikrobioty), kterou právě významně „moduluje“ to, zdali je dítě kojené, nebo ne, proto nevzniká takový prostor pro vznik patologických odchylek. Neboli, dítě už zvládne ze stravy i vyšší antigenní nálož, lépe toleruje potenciálně vyšší dávky dusičnanů, nehrozí tak dusičnanová kojenecká methemoglobinémie atd. A to je všechno spojené s kojím/nekojím. Čili ten první rok je zásadně přelomové období a zase ty jako matka budeš vědět, jak dítě dynamicky roste, jak se mění, jak fyzicky prospívá atd.

Zdrblo: No právě, jeden z mých cílů bylo, aby Olík nemusel dostávat umělé mléko.

JP: S tím naprosto souhlasím, to je jediná optimální cesta.

Zdrblo: I proto jsem nepřestala kojit už v šestém měsíci. My jsme v šestém měsíci začínali s mrkví a v téhle fázi jsem si přeci nemohla dovolit nedat mu příjem mléka, na který byl zvyklý a který jeho organismus potřeboval, ne?

JP: Mohla bys, ale jako matka bys musela překonat řadu strachů, emocí, předsudků...a překážek. Po stránce nutrice by to byla čistě experimentální záležitost a práce pro specialistu v oboru, který by se snažil přiblížit tomu, co umí mateřské mléko J

Zdrblo: Hlavně bych s tím asi musela kalkulovat hned od začátku a ne, že si řeknu v šestém měsíci, že s kojením končíme a náhrada nebude.

JP: To rozhodně. Jsou tam prostě kritické mikronutrienty a další ochranné faktory, které jsou v mateřském mléku přirozeně „skryté“ a ze stran producentů náhradní kojenecké výživy tohle pochopitelně není nijak zvlášť vyzdvihováno. Není to v jejich zájmu. Obecně není problém sestavit vyvážený jídelníček s dostatkem esenciálních bílkovin, tuků a kvalitních sacharidů. Jde to poskládat i z běžných potravin tak, aby to nedozrálý trávící trakt takto malých dětí nepřetížilo, to opravdu není problém. Ale mikronutrienty a další imunologické faktory, to už problém je. Náhradní kojenecká výživa se samozřejmě pořád zlepšuje. Přidávají některé specifické potravní doplňky nad rámec esenciálních živin, na základě zjištění, že to nějakým způsobem programuje střevo a střevní mikrobiotu a tedy pozitivně ovlivňuje imunitu atd. Přidávají do směsi esenciální mastné kyseliny, které se z jídelníčku těžko získávají, pokud na to nemáš určité znalosti. Já bych si na to troufnul, ale z praxe vím, že lidé absolutně netuší a z jejich strany je to záležitost zcela náhodného příjmu (spíše nepříjmu) a tedy čistě věc experimentu (pozn Zdrblo - rozumějte pokus-omyl nebo spíše omyl-omyl, protože jde skutečně o vědu a nikoli "četl jsem článek a vím, jak na to") na nevinných dětech, které o tom, co by potřebovaly dostat na talíř, rozhodovat nemohou. A svým způsobem experiment je i náhradní kojenecká výživa, akorát že za ní stojí týmy špičkových specialistů a vědců, kteří se tu formuli snaží udělat opravdu nejlépe, jak to jde. ALE! Ne obecně vědecky nejlépe, ale komerčně nejlépe, protože oni samozřejmě mají poznatky na to, jak to celé postavit mnohem lépe, ale ta cena by mnohonásobně vzrostla a byly by s tím spojené další komplikace na edukaci (např. kdy, co a jak, atd). Takže my, kdo se v tématu orientujeme, víme, co tam je za problém, ale „trh“ na to není připravený.

Zdrblo: A když si představíš, že tady před tebou sedí maminka, která má půlroční miminko a už je z kojení vyčerpaná? Já jsem to měla super v tom, že Olík v noci krásně spinkal a budil se většinou jen jednou, ale jsou maminky, kterým se děti budí v noci mnohem častěji, 6x, 8x za noc, kojí třeba co 1,5 hodiny, protože dítě vyžaduje kontakt. Často právě tyhle maminky přemýšlí, zda si neulevit tím, že by kojit přestaly. Čím bys je podpořil? Nebo spíš, co by měly vědět ještě před tím, než se rozhodnou skončit?

JP: To je právě to, že se rozhodují až teď, ale ta chyba bude někde daleko před tím. Ve způsobu myšlení, v přístupu k výživě jejich rodiny a jich samotných. Dítě vyžaduje častější kojení třeba proto, že už samo cítí, že v tom mateřském mléce něco chybí, že výživa matky je nedostatečná. V mateřském mléce jsou samozřejmě zastoupeny nejen látky, na které nemá vliv výživa matky, ale také látky, ve kterých se výživa přímo odráží, takže zase záleží, v jakém stavu z nutričního hlediska do té gravidity maminka vstupovala a do jaké deficience se potom dál dostávala z hlediska výživy. To vše se částečně promítá i do skladby mateřského mléka. Pokud je dítě prostě nevrlé a vyžaduje časté kojení, já bych se jako první zamýšlel nad zdravím matky a její pohodou. Nemusí to být jenom otázka výživy, to víš sama, může to být i stres, nějaké složité životní období a to se samozřejmě promítne i do oblasti kojení. Ať už je to ale jakkoli, pořád bych se snažil maminku v kojení podpořit. Ostatně proto je to tak náročné období, proto je to mateřství, proto maminka kojence nemá řešit podnikatelské stresy a podobně.

Zdrblo: Tomu rozumím a vím z vlastní zkušenosti, že to tak je. Čím víc jsem o sebe pečovala, tím víc jsem mohla Olíkovi  dát, ať už v těhotenství nebo v rámci kojení. Nejlepší motivace. Ale ještě se vrátím k mému dotazu. Jsou děti, které jsou opravdu hodně kontaktní, vyžadují kůži na kůži, mají zvýšenou potřebu být v těsném kontaktu a tam pak dochází i ke zvýšené četnosti kojení právě z tohoto důvodu. Dejme tomu, že matka je relativně v pohodě, má v hlavě srovnáno to, o čem jsme mluvili, ale je vyčerpaná spánkovým deficitem. Čím bys povzbudil tyhle maminky? Vlastně, zcela upřímně, chtěla bych slyšet, proč je podle tebe umělé mléko o tolik horší variantou.

JP: Jinými slovy, ty chceš slyšet ty strašidelné argumenty.

Zdrblo: Vůbec ne, já se nepotřebuju dostávat do nějakých extrémů. Chtěla bych jen pojmenovat rozdíly bez toho emočního zabarvení, ať už kojících nebo nekojících matek.

JP: Rozdíl je jednoduchý a jasný. Složení a struktura mateřského mléka, tím, že je ŽIVÉ, je nenapodobitelné. Jiné složení má přední mléko, jiné složení má zadní mléko. Je tam celá řada imunoprotektivně působících látek a tohle prostě umělou výživou nenahradíš. Když se rozhodneš pro náhradní kojeneckou výživu, tak je to na přežití, ale rozhodně se tady nebavím o optimální výživě dítěte. A potom už bych pojmenoval každou látku zvlášť. Jaký je rozdíl mezi přirozenou laktózou, na kterou je dítě adaptované a jaký je rozdíl mezi glukozovými polymery, jaký je rozdíl v profilu mastných kyselin, jaký je rozdíl mezi NATIVNÍ bílkovinou v mateřském mléce a DENATUROVANOU bílkovinou z ostatních zdrojů, které se používají (nejčastěji kravská mléčná bílkovina , navíc obvykle v té nejnižší kvalitě – z hlediska technologického zpracování se jedná o běžně používané sušené mléko, které má velmi nízkou biologickou hodnotu a patří možná tak do „kafe“ – úmyslně nepíšu do kávy!). Právě složení bílkovin je v náhradní kojenecké výživě zásadně odlišné, protože mateřské mléko je postavené dominantně na syrovátkových frakcích a to ještě specifických, což je laktoferin a alfalaktalbumin, kdežto ty, které jsou získávány z kravských bílkovin, mají jinou strukturu, je tam více kaseinu, který je největším problémem, protože kojenci jsou na něj více senzitivní, takže právě kasein a alfalaktoglobulin, jsou častým spouštěčem různých zdravotních problémů.

Na tohle organismus dítěte není adaptovaný a je to jen otázka přirozené selekce a štěstí, kdo tenhle „koktejl“ přežije bez následků (ať už akutních, nebo skrytých, které se projeví až v dalším období dospívání). Dítě na to není adaptované, jeho trávící trakt je přirozeně od přírody naprogramovaný na mateřské mléko a ne na kravskou bílkovinu (nebo jiné alternativní formy bílkovin). A to jsou jasné argumenty, takhle prostě mateřské mléko nevypadá. A ty mi chceš tvrdit, že jsme to jako vymysleli lépe (pozn. Zdrblo - viz reklama "Má to po Sunaru!", jen je otázka, co přesně), když za mateřským mlékem stojí miliony let vývoje?

Zdrblo: No já ne :D

JP: No jasně, že ne. Takhle bych mluvil s kýmkoliv, takhle bych mu vypsal plusy a mínusy.

A byť je to v umělém mléce zastoupené v průměru kolem 1,2%, no tak výrobce to tam dodá ve "zmrveném" stavu (pozn. Zdrblo - tento výraz mi nejde adekvátně nahradit ;)). Takže se musíš ptát, jestli je to pro tvé děti dostačující? Na přežití určitě, na prosperování nikoli. Pak by se ale neměly divit maminky, které mají děti s genetickou predispozicí, že se jejich zdravotní stav v určité oblasti zhoršuje. Nikdo neví, jakým způsobem ovlivňuješ život dětí do budoucna, tohle je nevratná investice.

Zdrblo: Takže si to v základnu shrňme: Z těch hlavních živin to máme jinou formu bílkoviny, nepřirozenou. Určitě nedosáhneš ani tak kvalitního profilu tuku a pak je tu ještě dost často i jiná forma cukru.

JP: A co se týče mikronutrientů, tak to je průšvih na druhou. To nikdy nebude tak, jak to matka transformuje do mateřského mléka! Například železo, naprosto neskutečná až vesmírná biodisponibilita (pozn. Zdrblo - využitelnost v organismu, u železa se uvádí až 70%). Železo je silný prooxidant, což znamená, že zvyšuje oxidační stres, což je důvod k tomu, že je ho v mateřském mléce tak málo. ALE! V mateřském mléce má takovou využitelnost, že ho stačí přesně takhle málo. Do kojenecké výživy musíš dát mnohem větší množství, což představuje potenciálně větší oxidační stres (to má mj. vliv i na expresi genů a tedy potenciální vznik dalších zdravotních problémů) a špatně se vstřebává. Prostě naprostý nesmysl! Vitamín D to samé! Minerály, které jsou v mateřském mléce v chelatované formě, mají opět nejlepší využitelnost pro dítě. Do kojenecké výživy se dávají nějaké levné anorganické formy, v těch lepších formulích to možná nějakým způsobem namíchají... Je jasné, že pokud bys chtěla dosáhnout maximálně správného složení umělého mléka, bylo by to tak mimořádně nákladné, že by žádný výrobce takové zadání do výroby neposlal. Musel by současně nainvestovat nepředstavitelné peníze do reklamy a edukace maminek, proč je to dražší atd. Není poptávka, není tlak, trh to až tak neřeší, protože spotřebitel tomu nerozumí. Paradoxní je, že se tohle začalo řešit dříve ve sportovní výživě, než té kojenecké. Skutečně je to tak. Sportovec má tohle vyřešené na vyšší úrovni (jsou tam prachy), než ten kojenec, který k tomu přijde bez možnosti vlastního rozhodnutí. A tohle není žádné objevení Ameriky. Kdokoli, kdo by se tímhle začal zabývat, si ty informace může sám dohledat. Nutně pak musí dojít ke stejnému závěru.

Zdrblo: Pokud je připraven ty informace vstřebat, přestože by ve své situaci třeba raději slyšel opak. Ono mnohdy každý jen vidí to, co vidět chce a pak si to dá do těch svých souvislostí, které mu vyhovují.

Takže, pokud jsem donucená, ať už je ten důvod jakýkoli, začít podávat umělé mléko, pak je potřeba rozjíst dítě tak, abych s umělou výživou mohla co nejdříve přestat?

JP: Jo, co nejdřív odstavit. Klíčové je dostat pod kontrolu ty kritické mikronutrienty. Znovu říkám, že běžná strava z hlediska příjmu bílkovin nebude problém, to jsou základy výživy, které by měl umět každý dospělý, prostě základní stravovací principy. To samé tuky, pohlídáš si, aby byly kvalitní. Problém bude na úrovni právě mikronutrientů. Jak do dítěte dostat kritické složky jako je jód, vitamin D, železo, zinek a spoustu dalších látek, které jsou problematické i ve stravě dospělého. Dospělý jedinec už má větší kapacitu žaludku, trávení, takže má menší riziko vzniku deficience, ale u malého dítěte musíš dosáhnout mimořádně vysoké nutriční denzity, vnímat to, že nemá „žvýkací“ kapacitu atd. Zkrátka, když ho zaleješ čtvrt litrem „pribináčka“, kde tohle nebude, pak to zaplácneš „rohlíkem se šunkou“ nebo co já vím, běžnými potravinami, tak toho nikdy nedosáhneš. Musíš to úzce regulovat, racionálně, tím, že víš, kde to je (pozn. Zdrblo - rozuměj, v jaké potravině/doplňku je ta daná látka obsažená a v jakém množství) a jak to do stravy vrátit, protože se nám to z té moderní stravy vytratilo.

Zdrblo: Ale to už člověk nezvládne sám...

JP: Přesně tak, běžný člověk, který se o to nezajímá a ze své praxe můžu potvrdit, že i ti, co se snaží, nemají obvykle ani základní koncepci jídelníčku v pořádku. Buď jsou to bio, nebo „já kupuji jen drahé potraviny“ nebo zase kategorie „jsem vegetarián“ nebo makrobiotik atd. ale tohle nesouvisí s reálnou biologickou hodnotou toho, co jedí! Aby člověk definoval, co je problematické u kojeného/nekojeného dítěte a jaký je stravovací profil celé rodiny, to už vyžaduje určité „know-how“. Když nutriční specialista zjistí, že některé prvky racionálního chování ve výživě naprosto chybí, musí na to upozornit a doporučit nápravu. To se bude určitě v rámci každé rodiny lišit, ale většinou jen mírně, protože ty společné znaky v našich podmínkách a kultuře tam budou. Víme, na čem je současný trend moderního potravinářského průmyslu postavený a na jakém základě stojí česká kuchyně (bohužel). Pečivo, hodně masa, žalostně špatná práce se zeleninou (nejde jen o množství, ale i o „supermarketovou ne-sezónnost“ atd.). Já, ze své praxe, kdy jsem odkonzultoval dnes už stovky maminek, vím, kde ty problémy jsou a že vážně jsou.

 

...od mikrofonu se loučí Michaela Kopková a Jakub Přibyl.

Mějte se fajn a pokud to jen trošku jde, kojte, stojí to za to!

ŽIVOT Instagram zdravablondyna NA INSTAGRAMU
Zdravá žena
Zdravá žena
Ženské tělo se s věkem mění, stejně tak jeho potřeby. Buďte stále svěží a fit.
Přejít do kategorie
Těhotenství
Těhotenství
Podpořte své tělo živinami, které jsou nezbytné pro ochranu vás i miminka.
Přejít do kategorie
Dětská výživa
Dětská výživa
Živiny, které dětem nejčastěji chybí a které z běžné stravy jen obtížně získáte.
Přejít do kategorie
Čerstvé novinky na váš mail
Můžete se kdykoliv odhlásit. Newsletter zasíláme 1x za 14 dní.